Tok času je neúprosný. Ani se nechce věřit tomu, že letošní ročník kultovního festivalu Obscene Extreme nese pořadové číslo sedm. Asi mnohý jeho pravidelný návštěvník přizná, že léto pro něj oficiálně začíná až druhým červencovým víkendem, pravidelným to termínem konání trutnovské přehlídky extrémních kapel. Tentokráte nám však první nástrahu připravilo počasí, které po několika slunečných letech připravilo nemilé překvapení v podobě vytrvalého deště. Tento se neměl k odchodu v průběhu celého pátečního dne i večera, ale krom toho, že trutnovské Bojiště proměnil v obrovské bahniště, znamenal pro zdárný průběh sedmého obscínu jen minimální nástrahu. Cestu si do Trutnova našel opět vysoký počet fanoušků mnoha národností a člověk už se zde pomalu začíná cítit jako v cizině.

Po vykoupení posledních pláštěnek v místním supermarketu dorážíme na Bojiště až v průběhu produkce čtvrté kapely v pořadí, kterou byli holandští brutal death metalisté CAEDRE. To lepší však mělo teprve přijít. O tom, že pátek jednoznačně patřil Švédsku nás jako první přesvědčili BOMBSTRIKE. Co jiného lze od nich čekat než pořádnou grind/crust jízdu... Jedna rychlá skladba střídá druhou a my registrujeme první pódiové skokany. Zdá se, že nepříznivé počasí jakoby fanoušky ještě více nažhavilo, protože jsem měl už od počátku dojem, že letošní rok byli ještě divočejší než v minulosti. Stará polská grindová škola THIRD DEGREE kolem mě jen proletí, ale další švédskou sebranku, crustující DISKONTO, si po doporučení z několika zdrojů ujít nenechávám. A věru dobře dělám! Energické a ještě našlapanější vystoupení, než předvedli BOMBSTRIKE, nenechává nikoho z vyznavačů švédské scény chladným a i samotná kapela doslova potí krev. Prim hraje potetovaný bicmen, který snad polovinu vystoupení odehraje ve stoje se zdviženým paroháčem směrem k publiku. Nezbylo nic jiného, než si vyžádat nášup v podobě dalšího zběsilého songu.

Následuje kratší pauza způsobená absencí Poláků DEVILYN, po které nás svým poměrně tuctovým death metalem bombardují francouzští KRONOS. Co by to byl za Obscín bez kapel vystupujících v bílých pláštích a rouškách? Prvními v řadě jsou američtí AMOEBIC DYSENTERY, kterým se sice povedlo fanoušky pěkně rozdovádět, ale s kvalitou jejich hudební produkce už to bylo o něco horší. Poměrně nezáživný a nenápaditý goregrind s triviálními rytmickými a kytarovými motivy nemá šanci výrazněji zaujmout a přinutit k poptávce po dalších informacích o této kapele.

To už se však blížil smrtící večerní maratón výtečných kapel, který odstartovali jihočeští INGROWING. A odstartovali jej snad nejlépe jak mohli. Za sebe mohu prohlásit, že jsem shlédnul jedno z jejich nejlepších vystoupení a to mě tato death-grindová legenda nikdy nezklamala. Maximální nasazení a chuť, s jakou INGROWING své skladby podávali, musely strhnout i ty poslední čekatele na tu správnou náladu a daly definitivně zapomenout na nepřející počasí. K tomu připočtěme výtečný zvuk, jehož kvalita byla vysoká v celém průběhu festivalu (L´acoustic DV-DOSC line array), kvalitní instrumentaci a jako třešničku na dortu duet Vlakin + Tomas Lindberg (DISFEAR). Laťka byla postavena řádně vysoko.

Belgičtí LENG TCH’E ji však s přehledem přeskočili a postavili ještě o něco výš. Pětice si na Obscene Extreme zahrála už podruhé a tentokráte přijela s novým albem „The Process Of Elimination“, které vyšlo pod hlavičkou renomovaných Relapse Records. Jestliže se při své první návštěvě Trutnova představili jako nadějní grindeři, tak letos už přijeli jako zavedená a respektovaná kapela. Jejich vystoupení tento statut jen potvrdilo, protože nabídlo vše, co bylo potřeba k maximální spokojenosti. Poutavé, propracované a po instrumentální stránce ne zrovna jednoduché kompozice však i přes nespornou snahu o progresivní pojetí obsahují dostatečné množství chytlavých a klasických grindcoreových momentů, díky kterým si na svou stranu získaly i fanoušky, kteří si přišli hlavně bavit. Komunikace mezi kapelou a publikem funguje na výbornou a hlavně holohlavý vokalista Boris Cornelissen nemá s čím dál větším počtem skokanů na pódiu nejmenší problém. Extrémně hudební žranice pokračuje ve velkém stylu a to nejlepší teprve přichází ...

... Tihle Švédové mě prostě baví. Už loni na sedmičce to byl masakr, ale to, co DISFEAR předvedli v Trutnově, se svojí intenzitou podobá rozzuřenému přírodnímu živlu. Starý lišák Tomas Lindberg (AT THE GATES, LOCK UP, THE CROWN ...) a jeho soukmenovci jsou už známým pojmem a popravdě jsem si jejich vystoupení na tomto festu přál už dávno. Nyní se mi mé přání konečně splnilo, a to přímo lahůdkovým způsobem. Koneckonců ve svém nadšení nejsem zdaleka sám. Po doznění krátkého intra na nás DISFEAR odpalují tu nejexplosivnější nálož pěkně špinavého a hutného rock and rollového nářezu, tak, jak ho umí jen Švédové. Snad nikomu nevadí, že rytmicky jsou si skladby velice podobné a všichni se necháváme unášet jejich pogo rytmy za zvuků nabroušených kytar a Tomasova řevu. Počínaje první písní je nasazení DISFEAR na maximální možné úrovni a s další a další vypalovačkou se fandové dostávají do skutečného varu. Na pódiu je místy k nehnutí a ochranka (jako vždy maximálně korektní) má plné ruce práce, aby několik vytrvalců nedbajících 5-ti vteřinového limitu vyhrazeného pro pobyt na něm, náležitě umravnila. Úpřimně řečeno ono se ani není čemu divit, protože DISFEAR jsou prostě strhující!

Odpočinek nám nedopřávají ani následující BLOOD DUSTER. Studiová tvorba těchto australských úchylů mě doposud zdárně míjela a zřejmě na tom nic nezmění ani jejich trutnovské vystoupení, které bych si však i přesto nedovolil označit za špatné. Právě naopak, kapela se předvedla ve velmi dobrém světle a svým svérázným pojetím grindcore upoutala i fanoušky. Mnohem více je však podle mého názoru musel upoutat její nehudební projev, který by taktéž snesl přívlastky jako svérázný anebo specifický. Počínaje vokalistou jehož macho výzor připomínal spíše nějakého vykrádače aut anebo akademika z posilovny, než cokoliv jiného a kytaristou, který po chvíli odhodil svršky a dal tak vzpomenout na loňské striptýzové představení francouzských GRONIBARD, konče. To, že chlapci nenávidí české pivo, což bylo nejspíš způsobené tím, že jeden jeho vzorek přistál na nářadí jednoho z kytaristů, bych jim ještě odpustil, ale čůrání do kelímku a jeho následné vrhnutí do davu, byla už trošku silná káva (ehm... káva?). Na druhou stranu, jak se do lesa volá ... Každopádně se očividně bavily obě strany, takže není co řešit. Show must go on!

Déšť utichl, ale zanechal po sobě slušné bahniště a hlavně v prostorách u stánků s občerstvením situovaných naproti pódiu by se daly pořádat zápasy v blátě. Typické trutnovské červené bahno se však nenacházelo jen na zemi, ale čím dál více i na oděvech návštěvníků a postupem času se špína v závislosti na stoupajícím promile lihu v krvi, dostávala od kotníků až k hlavě. Očividně to však postižené nikterak nevzrušovalo a mnozí z nich si společně se mnou vychutnali další hudební lahůdku, kterou nám pořadatelé připravili. Nebyl jí nikdo jiný, než rakouská death metalová legenda PUNGENT STENCH, která si na Obscene Extreme opět zahrála po třech letech. Martin Schirenc a spol. nás tentokráte zcela ukrátili o jejich současnou tvorbu, což Martin okomentoval lakonickým konstatováním: „Toto je festival extrémní muziky a proto budeme hrát písně jen z našich starých alb“. Ke slovu se tak dostávají nahrávky z počátku devadesátých let a kupodivu písně z nich dokážou bavit i dnes. Po tom crustovém a grindovém šílenství produkovaném předchozími vystupujícími působila tato technická death metalová smršť doslova jako chill out a i přes svou intenzitu se jednalo hlavně o výbornou poslechovou záležitost nabízenou ve velké pohodě a s chutí hrajícím instrumentálně skvěle disponovaným triem. Perfektní set a snad i nejlepší vystoupení, které jsem v podání PUNGENT STENCH zažil.

Pak už mi zbývala pouze krátká noční procházka po distrech, nad jejichž nabídkou přecházel zrak a poté už jen s vědomím, že vynechávám poslední čtyři páteční kapely, ulehnout ke spánku. Koneckonců sobota je již tradičně ještě náročnější a co do hudební nabídky bohatší než pátek. Čerstvé síly se ještě budou hodit.